Pondělí 15. 4. 2019 nebylo nikde zapsáno jako Den Země, ale proč neoslavit den na Zemi, kdy hřející sluníčko probouzí pole k životu, dosud holé stromy krásní ondulací z květů a každá vodní hladina houpá světýlka, jako by to byly loďky?
Čtrnáct statečných vyrazilo do jasného dne navzdory rannímu chladnému frišnu ( NJ). První hmatatelný úspěch byl telefonát opozdilému spolužákovi, dále tedy pokračovalo 15 statečných (aktualizace stavu ICT gramotnosti: děti dokáží pomocí smart phone účelně a účinně telekomunikovat!). Trasa: po exkurzi v nymburském pivovaru (VKZ, ČJ-lit., M, F, budoucí Ch) kolem nádherných pasoucích se koní na Komárně a minidunu v Pístech (Př) do vyprahlého borku a polní cestou k Sadské (Ze, Dě). Památný posvátný svědecký vrch a ochoz kostela sv. Apolináře poskytuje hlavně za takto blankytného dne skvostný výhled do kraje. Šlo by snad i zazpívat Čechy krásné, Čechy mé (Hv) nebo štětcem popsat čtvrtku (Vv), ovšem sebekriticky toto nebylo ani vyzkoušeno. (Pozn.: Snaha třídní učitelky zpívat a rázovat na Šly panenky silnicí a Okolo Hradce se ani letos nesetkala u dětí s úspěchem, nicméně vyřvávající mobily s repráky se nekonaly a trylky skřivana děti zaznamenaly a správně určily.)
Po populárním nákupu junk food (Aj) jsme se vydali k hotelu Modrá hvězda kolem krásných secesních vil a jejich pestrých zahrádek (ČJ-lit., Vv), kolem písečného jezera a přes Písty zpět k Labi. Celkem 20 km. Na závěr rozmixovaný led v Jahůdce a jupíí, po čtvrté hodině škola končí a všem je dobře u srdce. Celý den jsme byli spolu, v pohodě a zaliti slunečním světlem. Celou cestu osazenstvo 7. C doprovázela jejich exspolužačka z 1. stupně. Společně si tedy „prošli“ něco málo z vlastivědy a přírodovědy a zavzpomínali na legrácky let minulých. Škola na/za pochodu a pod širým nebem takto utužila jak fyzičku, tak posílila vztahy. Co víc všem v 7. C přát?