Milý Ježíšku, tak začínal dopis šesťáků, kteří při hodině vánočního slohu psali svá přání pod stromeček. Mysleli v nich na mamky, taťky, sourozence i prarodiče, ale nezapomněli ani na svou školu, a tak si teď můžeme přečíst, co všechno naší Rafce přáli. Třeba Ježíšek některá z jejich přání splní.
Milan Kruťa: „Pro naši školu bych si přál nové venkovní hřiště a altánek, kde budeme v létě odpočívat, nebo se učit.“
Kuba Hencl: „Měl bych přání pro naši školu, abychom jeli do aquaparku Mladá Boleslav.“
Dan Berounský: „Pro školu bych si přál nové třídy, nové lavice a židle, protože by to potřebovala.“
Jolanka Dragounová: „Chtěla bych mít ve škole větší hřiště, abychom si na něm mohli hrát, například při tělocviku, a také mít ve škole lezeckou stěnu.“
Tomáš Beneš: „Pro naši školu bych si přál ledové kluziště na bruslení, abychom si mohli hrát a jezdit na ledě. Taky bych ho chtěl, protože bychom se mohli učit bruslit a hrát hokej.“
Vojtěch Fiferna: „Přání pro moji školu je, že když se mi někdy ráno nechce fakt vstávat, abychom měli prodloužený víkend a kratší školu. Ale stejně se mi ve škole nejvíc líbí moji kamarádi.“
Valča Kopalová: „Pro školu bych chtěla, abychom víc jezdili na výlety.“
Patrik Červák: „Přál bych si, aby na svačinkách ve školní jídelně bylo hodně dobrého jídla, protože mi to chutná. A když to je, tak toho je málo, maximálně si toho dám jeden kus.“
Natálka Hejtmanová: „Mé přání pro naši školu je, abychom jezdili více na výlety.“
Jonáš Foller: „Přál bych si, aby byly vánoční a jarní prázdniny o něco delší.“
Tak ať nám ty vánoční prázdniny tolik neutíkají.
Mgr. Z. Léblová